Z historie SDH

Koncem r. 1857 byla zachvácena obec velkým požárem. Bylo to ve večerních hodinách - nepředstavitelný obraz zkázy, jak sálavé plameny podporované větrem se přenášejí z jednoho domku na druhý a vody nebylo. Tento jediný požár zničil 30domků - těžce zbudovaných z hlíny a bláta. Za 15 let poté, roku 1872, dochází k druhému velkému požáru, který vznikl 28. srpna v č.p 26, když při pečení chleba v domácí peci, jejich šestiletá dcerka Anežka Krpcová sebrala z pece hořící opalek a strčila jej do vrátek upletených z pletenců slámy. V témže roce vyhořely i dvě třetiny hejtmenského města Kroměříže.

Psal se rok 1932, který je historickým mezníkem naší obce a je zapsán zlatým písmem v mnoha srdcích našich spoluobčanů, neboť byli zbaveni odvěké dřiny a starosti o vodu. Tohoto aktu - otevření obecního vodovodu se zúčastnil i Sbor dobrovolných hasičů z Kvasic, který provedl ukázkové cvičení na hydrantech. Tento běh událostí byl signálem i u nás v Karolíně založit SDH. Ušlechtilá myšlenka našla podporu mezi občany, kteří se sešli na veřejné hromadě dne 2. července 1932, aby založili svůj vlastní sbor dobrovolných hasičů v obci. Zakládajícími členy byli : Staněk Jindřich, Špaček Alois, Navrátil František, Karas Vincenc, Dvořák Josef, Andrýsek Josef, Petřík Emil, Vaculík Štěpán, Skácel Josef č.p. 28, Skácel Antonín č.p. 34, Daněk Jaroslav, Ředina Josef, Strašák Alois č.p. 45, Daněk Josef č.p. 46, Fiala Ferdinand, Skácel Alois č.p. 70 a Brokeš František č.p. 77.

Volba funkcionářů založeného sboru vyšla v tomto složení : starosta sboru br. Petřík Emil, náčelník sboru Vaculík Štěpán, jednatel Daněk Jaroslav, pokladník Staněk Jindřich, zbrojíř Dvořák Josef a četař samaritánské stráže Ředina Josef. Z přispívajících členů byl zvolen řídící místní obecní školy Šamánek Alois jako vzdělávatel a revizoři účtů Žák Josef a Karas Vincenc.

Nastal nový společenský duch v obci, byla voda, byl hasičský sbor, ale bohužel bez prostředků. Stávající hasičské sbory žily z vlastních prostředků a jejich příznivců. Naše obec byla chudobná a nemohla si dovolit tuto organizaci finančně podpodrovat. Svízelnou situaci vyřešil návrh předsedy vodovodního družstva Aloise Šamánka - věnovat mladému sboru čistý výnos ze slavnostního otevření vodovodu v částce 735,- Kč a k tomu byla vykonaná sbírka po obci, která vynesla dalších 575,- Kč. To byl základní kapitál hasičského sboru. Za takto získané peníze byly pořízeny hadice, proudnice a klíče k hydrantům. Tato výzbroj byla uskladněna u náčelníka Štěpána Vaculíka. Další potřebné nářadí jako háky, kopáče, žebře, střešní opěry a ruční naviják si členové zhotovili ze svých zdrojů. Hlavní příijmy sboru byly z divadelních představení, které režíroval řídící A. Šamánek. Dále to bývalo vinobraní, hasičský ples a lidové veselice, které bývaly během celého roku. 14. srpna 1932 bylo provedeno první požární cvičení u hydrantu u č.p. 6 a bylo zjištěno, že nemá dostatečný tlak. Proto se hasičský sbor obrátil se žádostí na obecní výbor ve Vrbce o zapůjčení jejich stříkačky. Tato čtyřkolová stříkačka z větší části dřevěná ,do které se musela voda nalévat, má zajímavý původ. Sahá až do roku 1867, kdy kontrybučenský fond ve Kvasicích tuto stříkačku zakoupil a umístil ji ve Vrbce. S touto historickou stařenkou náš sbor získal na župním cvičení v Těšnovicích obdiv veřejnosti a uznání od župního předsedy br. Hrabala.

V roce 1934 je založeno družstvo žáků a dorostu. Byla to velká radost, že se mládí hlásí k ušlechtilým ideálům hasičství, ale zároveň starost o výchovu a výcvik. V tomto roce dochází k výměně stejnokroje. Ruší se původní stejnokroj, zvaný čamary mizí červené švy u kalhot a čepice francouzského tvaru. Nahrazeny jsou uzavřenou blůzou na knoflíky, límcem pro označení hodností a plátěný pás, čepice zvaná brigadýrka. Pracovní oděv byl z bílého plátna. V roce 1935 bylo u nás provedeno první okrskové cvičení za účasti 7 sborů s počtem 132 členů. Během téhož roku byla byla v měsíci říjnu zakoupena zánovní čtyřkolová ruční stříkačka od sboru Milovice za 4.000,- Kč. Na úhradu zaplacení této stříkačky byly rozeslány žádosti na pojišťovny, okolní záložny a obce, firmu Baťa, Proskovetz a velkostatek Thun. Touto akcí bylo získáno 2.612,- Kč. Zapůjčená stříkačka od obce Vrbka byla s díkem vrácena, aby opět odpočívala a čekala na své uplatnění. Stříkačku již sbor v Karolíně vlastnil, ale byly potíže s jejím uskladněním. S dobou a porozuměním mlátícího družstva se našlo místo v jejich kůlně na mlátičky. To bylo v době, kdy v okolí ustává šeptanda, že Karolín prodávají a budou jeho občané bydlet v Rasině - to je v rokli pod dědinou. Karolín svítí elektřinou, bzučí motory, z kohoutků teče pitná voda, mají svůj hasičský sbor, zánovní stříkačku a dokonce i mladé hasiče. Situace s uskladněním stříkačky byla na členské schůzi dne 12. února 1937 po dlouhé diskusi vyřešena - postavit uprostřed dědiny novou hasičskou zbrojnici. Přípravné práce byly zahájeny 20. téhož měsíce. Práce vedl Petřík Emil, dále Vaculík Štěpán, Jaroslav Daněk, a Staněk Jindřich. Stavební dozor měl p. František Vítek z Kvasic. Za velkého nadšení všech čelnů a hojné účasti spoluobčanů stavba rychle pokračovala. Stavba byla zúčtována za 9.800,- Kč a dána do užívání 18. července 1937. Slavnostní projev a předání stavby provedl župní náčelník br. Hrabal.

V roce 1938 dochází k normalizačnímu opatření, všechna mosazná šroubení jsou vyměněna za normalizované půlspojky, čímž bylo docíleno rychlého napojení a nasazení více sborů. V roce 1939 po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava dochází ke zrušení stanov, omezeno schůzování. V roce 1945 se strádající národ dožívá vytoužené svobody. Rok na to se vytrácejí znaky války, život se konsoliduje, doplňuje se hasičská výzbroj a výstroj, bílý pracovní oděv je nahrazen bledězeleným, látkou zvanou khaki. V Roce 1947 je zakoupeno 18 nových vycházkových stejnokrojů s uzavřeným límcem včetně čepic brigadýrek. Roku 1949 se členstvo sboru zbavuje dřiny při obsluze ruční stříkačky, která je nahrazena stříkačkou motorovou PS12, zakoupenou od p. Štěpaníka ze Spytihněva za obnos 18.000,- Kč. Akt svěcení stříkačky proběhl 3.července 1949 prelátem Cinkem z Olomouce. Kmotrou stříkačky se stala obětavá paní Fialová Marie č.p. 63, která věnovala do vínku 5.000,- Kč a navíc pohostila všechny účinkující.

Zákonem č. 30 z roku 1950 se zrušilo Hasičské ústředí v Praze, Moravská zemská hasičská Jednota v Brně, Župní vedení v Kroměříži, ruší se hasičské stanovy a název sbor dobrovolných hasičů. Ruší se členství přispívajících na jednu platformu - činných členů. Dále jsou zrušeny akustické signály za optické, zrušeny stříbrné helmice pro velitelský štáb, který se jasně vyznačoval, zejména při nočních požárech. Zaniká slává hasičů. Název hasič jenahrazenpožárník a sbor dobrovolných hasičů na místní Požární jednotu. Tento název zůstává až do roku 1990, kdy jsou názvy vráceny na původní . Veškeré řízení požárních jednot převzal stát i se všemi povinnostmi. Na jedné straně se členové bouřili a nechtěli přijat novoty, na straně druhé tato reforma přinesla také výhody. Zejména zbavila členy sboru starostí se zajišťováním financí na hasičské vybavení. Během roku 1952 dostává místní požární jednota od okresního inspektorátu v Kroměříži pracovní stejnokroje modré barvy, zvané montérky. Staré khaki byly ponechány jednotě do opotřebování. Velmi důležitým rokem pro požární jednotu byl rok 1953 kdy byl proveden nábor žen pro družstvo žen. Celkový počet v ženském družstvu činil při založení - 9. Za velitelku si ženy zvolily Petříkovou Boženu, zástupkyní paní Ševčíkovou Ludmilu. Družstvo dále bylo složeno z : Brokešové Marie, Spáčilové Věry, Vojáčkové Libuše, Markové Olinky, Spáčilové Jiřiny, Strašákové Františky a Chrastinové Miroslavy. Jednotě nastala mimořádná práce vycvičit toto družstvo a připravit k výkonu. V témže roce dostává požární jednota druhé auto značky Dodge za nevyhovující Chevrolet. Rok 1957 byl pro jednotu rokem jubilejním, 25 let trvání požární jednoty. V obci 30. června probíhají velkolepé oslavy. Za zvýraznění stojí fakt, že tehdejší velitel požární jednoty br. Štěpán Vaculík skládal slib, že naše požární jednota zůstane věrna ušlechtilým ideálům a půjde cestou pokroku a míru. Těmito myšlenkami se řídíl sbor od svého založení. V témže roce družstvo žen, mužů a žáků docílilo vedoucího postavení v regionu a vyhrálo co se dalo. O měsíc později družstvo mužů obsadilo 3. místo na okresní soutěži a družstvo žáků suverénně vyhrálo a postoupilo do krajské soutěže. Roku 1959 získává místní požární jednota novou motorovou stříkačku PS8, posuvný žebřík, nabíječku a výstroj pro 9 mužů jako vděk okresního výboru za stálé dosahování výtečných výsledků v rámci okresu a kraje. V této době nezištně pracuje pro požární jednotu, zejména v oblasti práce s dorostem pan Antonín Rumplík st. Počátkem roku 1962 žádá br. Štěpán Vaculík dlouholetý a zakládající člen o uvolnění funkce velitele. Novým velitelem požární jednoty se spontálně stal již zmíněný br. Antonín Rumplík st. I funkce předsedy dostála změny a předsedou jednoty byl zvolen br. Alois Ředina. Šedesátá a sedmdesátá léta jsou charakterizována řadou úspěchů ať už okrskových, okresní ale i krajských. Ve své historii sbor hasičů potažmo požární jednota odpracovali mnoho brigádnických hodin při různých svépomocných akcí v obci např. výstavba vodovodní nádrže /1956/, úprava hřiště a vybudování tanečního parketu /1965/, výstavba nové prodejny JEDNOTA /1977/ a také organizování všech oslav a výročí bylo z větší části jeho starostí.

Poslední velkou akcí byla rychlá pomoc Kvasicím při povodni 1997, kde se karolínští hasiči účastnili záchanářských prací a odstraňování popovodňových škod. Účastnili jsme se odčerpávání vody ze zatopeného objektu firmy LENA, čerpání sklepů z restaurace AREÁL a konečně přečerpávání vody zpět do Moravy ze zatopých zahrad na ulici Bělovská. Tou dobou jsme jako jedni z mála v kvasickémokrsku měli ještě starou PS8, která jela bez nejmenších problémů. Po těchto povodních nám byla předána od zástupců města Jiříkov jako Dar města Jiříkov funkční stříkačku PS12 včetně přívěsného vozíku plného hasičského vybavení. Jelikož udržení našeho starého vozidla TATRA 805 ve stavu technické způsobilosti bylo značně nákladné a namáhavé, rozhodli jsme se poohlédnout po něčem jiném. V roce 2000 se nám naskytla možnost odkoupení nepojízdného vozidla AVIA A31 od SÚS Bystřice pod Hostýnem. Po zvážení situace jsme se rozhodli pro jeho koupi. Celá oprava obnášela kompletní renovaci zadní nadstavbové části, nový lak a generálku motoru. Vše jsme dělali svépomocně a oprava nás stála nemálo času, peněz a úsilí. V roce 2002 jsme opravily hasičskou zbrojnici s garáží včetně střechy a fasády. V tomto roce u nás proběhly také velkolepé oslavy 170. výročí obce Karolín, 100. výročí mateřské školy a 70.výročí založení SDH Karolín.